Možná ani nejsi (Moonrose) literární neznaboh, každopádně je dobré říct spíš, že PRO TEBE je to nuda. Podle mě je to vynikající knížka, hlavně co se týče psychologie postav, dokonce i docela chytlavá a napínavá :-).

To Stella: Přesně tak, Childermass je nejlepší postavou a je mi moc líto, že nedostal více prostoru, ale alespoň závěr byl v tomto ohledu dost nadějný. A Severuse mi taky dost připomínal, jenže Childermass má lepší morální profil, z mého pohledu...

Je to podle mě velmi dobrý román s jasným a typickým Fuksovým rukopisem. Opakování motivů a replik, jakási primitivnost a strojenost dialogů, ne ve smyslu neumělosti autora, ale ve smyslu dodání specificky groteskní atmosféry, nedořečená nebo nedovysvětlená tajemství. Na druhou stranu tam, kde čtenář čeká nějakou zrůdnost, horor a fantastické rozuzlení se dočká obyčejného červotoče. Bavila jsem se, mohu doporučit. I když je to vlastně velmi smutná kniha.

Naprosto se ztotožňuji s Matthiasem. Ta knížka je vlastně úplně jiná než film. Obé jsou skvělá díla, ale nezávisle na sobě...

Je to moc pěkná knížka. Z počátku jsem si nebyla jistá, jestli si autorka dělá legraci při charakteristice postav, které se jevily jako nesnesitelně egoistické přeintelektualizované nány, ale nakonec jsem s postavami i autorkou nalezla harmonii :-). Rozhodně není moc předvídatelná, což je vždycky pozitivní a obsahuje zajímavé myšlenky jako tu o "paradigmatu domovnice"... Velmi čtivým způsobem kombinuje filosoficky úvahovou rovinu s výstavbou příběhu (trochu může konkurovat Kunderovi, ale toho bohužel asi nikdo nepřekoná...). Za zmínku stojí i zvláštní vnější kompozice kapitol, každá vypravěčka má svůj font a kapitoly jsou velmi krátké. Tím rychleji celá knížka uteče pryč...

Byla jsem okouzlená a čtení mě moc bavilo. Dvě procenta strhávám jen symbolicky, protože přecijen necítím osudovost ze setkání s tou knihou, jako s některými "stoprocentními". Strašně se mi líbí, jak knížka graficky odráží křehkost příběhu, který uvnitř sebe obsahuje. Máte pocit, že knížku musíte pohladit a něžně uložit s přáním sladkých snů, jako by to byla sama malá Lucka.

Nechápu, že jsem se k Saturninovi nedostala dřív, někdy člověk musí potkat ty správné lidi, kteří mu doporučí ty správné knihy... Jsem okouzlená a nadšená :-). Není jen neodolatelně vtipná, ale zároveň plná dost trefných a ostrých komentářů lidských slabostí v naprosto vážném duchu. Možná smích skrz slzy? ;-)

Úžasné, žádný tuctový milostný příběh, velmi neotřelé téma a podnětné závěrečné vyznění. Nikdo neví, jak to vlastně všechno doopravdy bylo...

Hm, mě se to zdálo příliš výchovné a Zola tu doslova předvádí "svůj" naturalismus v praxi. Vadila mi ta názornost a zvolení postav jako dokonalých exemplářů pro dokázání teorie. Ale ve druhé půlce mě to dokázalo vtáhnout do té míry, že jsem občas šla spát s mírně nepříjemným pocitem v zádech, vyprávění má hororové prvky... ;-).

Miluju Kunderu! :-))