Pro mě bylo lepší číst nejdříve tuhle trilogii, potom Rok kohouta- i pro pochopení postupu času, jak se mění život, autorčina ironie i její postavy. Obě knihy byly totiž psány úplně v jiné životní etapě a i já jsem je četla s odstupem několika let. Před Terezou Boučkovou smekám, že dokázala svůj život odlehčit alespoň formou knih, je velmi odvážná.

Monika Zgustová má nádherný styl vyjadřování, umí si zajímavě pohrát s češtinou a citlivě rozebírá vykreslení historie, kterou jsme v naší zemi prošli, i když tady od mládí sama nežila. Její vcítění do postav je dokonalé a Zimní zahrada je toho důkazem. Krásná kniha o tom, jací byli lidi před a po revoluci...