V koutku duše každého člověka je ukryté zlo, které jen čeká, až ho někdo objeví a nastartuje. Nejlepším důkazem jsou desítky milionů hrobů, které za sebou zanechalo 20té století. Takže proč neudělat metaforu a nepoužít pana Gaunta jako Pokušitele, Mefistotela, Fausta, Ďábla a já nevím koho ještě. Vždyť manipulace je tak jednoduchá a tak nebezpečná.
Děsivá a zároveň neobyčejně čtivá knížka dává velký prostor k zamyšlení, pokud tedy čtenář chce. A pokud nechce, i tak si Nezbytné věci vychutná.

Na seznámení s Kingem je Noční směna ideální. Povídky jsou sice trochu nevyrovnané, ale každý si tam najde svoje. Pro mě jich pár bylo opravdu excelentních.

Tohle se Kingovi opravdu povedlo. Zejména povídka o znásilnění byla hodně silná. Sice mám při čtení jeho knížek pocit, že se mu v životě muselo udát něco opravdu hodně zlého, protože zlo v jeho podání není obyčejné zlo, ale ZLO, nicméně pokud chce člověk trochu odpočinkového napětí, King je jasná volba.

Jurek je očividně blázen, ale pokud to člověk pochopí, může najít v jeho knížce i nějakou inspiraci.

Druhá kniha z pera kolektivu okolo Jana Kravčíka udělala oproti prvním Letopisům znatelný krok dopředu. Zůstaly skvělé devizy prvního dílu - čtivost a skvělý jazyk. Nezbývá než doporučit.

Svěží počin na poli české fantasy. Příběh inspirovaný hrou Dračí doupě, které před lety skupina autorů v čele s Janem Kravčíkem propadla, je oddechovou pro každého milovníka fantasy. Nenáročný příběh a skvělý jazyk, toť hlavní devizy knihy.

Moje první setkání s ruskou literaturou dopadlo - nad očekávání dobře. Neříkám, že jsem všechno pochopil tak, jak měl autor na mysli, ale to snad nevadí. Pro mě nečekaně vtipné a skvěle napsané, byť první část na mě působila 100% a druhá tak na 80%. Proto dávám 90% celkem.

Úvodní kniha epické série, která v současném fantasy světě jen těžko hledá konkurenci. Propracované dějové linie, poctivě vysoustružené postavy a dějové zvraty, po kterých si člověk musí příslušné pasáže číst ještě jednou proto, aby se ujistil, že to vše opravdu pochopil správně. Martin se s ničím a nikým nepáře, bez milosti své hrdiny, ke kterým si mezitím laskavý čtenář vytvořil pevný vztah, przní, týrá a vraždí, vše bez mrknutí oka.
Klobouk dolů před tím, jak Martin dokáže držet celou dobu vysoký standard při tom, jak se mu příběh košatí. Po dočtení zatím poslední knihy série na mě padla opravdová čtenářská krize, kdy jsem měl pocit, že číst něco dalšího už mě prostě po tomto zážitku nebude bavit.

Zajímavá črta do života armády sice ve válce, ale bez boje. Pistole jako téměř zázračný amulet, který má pomoci přežít následující střety s Japonci a jejich samurajskými meči ukazuje, jak snadno se člověk zvlášť v nejistotě snaží upnout k něčemu, co mu dodává sílu - ať už jde o zbraň, náboženství nebo cokoli jiného.

Jednoduché, nekomplikované příběhy s jednoduchou pointou. Pěkná odpočinková četba.