Krásně napsané - jen ten závěr je možná příliš brutální a mrazivý...

Vyprávění je skutečně pomalejší, ale posledních 100 stran celkem slušně graduje.:o)

Ke konci knihy si autor přihřívá vlastní polívku a nenápadně seznamuje se svým vlastním přínosem k výzkumu problematiky strun :o) Až na některá místa, kterým se asi nejde nikdy vyhnout, je kniha čitelná i pro laika. Jen by to chtělo trochu víc obrázků :o)

Příliš moc náznaků a poměrně málo jasných odpovědí. Možná si má čtenář souvislosti domyslet sám, ale neškodilo by některé věci víc objasnit. Taky časová osa je poměrně nejasná a člověk nikdy pořádně neví, kolik je v dané fázi vyprávění Barnumovi let.

..pro mne nejhorší z Coelhových knih. Pseudooduševnělá kniha, jejíž vnitřní prázdnota a plytkost nejde zamaskovat, ať autor dělá vše, co je v jeho silách....

...konec knihy jasně ukazuje, že člověk by nikdy neměl jednat podle toho, jak mu věci připadají, a nevytvářet si z kusých informací zkreslené a mylné závěry. Následky můžou být celoživotní...

Hanka: Nezvladatelné dítko navazuje na předchozí dvě knihy - Válku o zadnici a Seňora Viva. Je lepší je číst ve správném pořadí :o)

...já si ty rodokmeny taky musel zapisovat, když se téměř všechny postavy jmenují stejně, tak to snad ani jinak nejde :o)

Psáno americkým stylem, který mně nejdřív vůbec nevyhovoval, ale nakonec si člověk jakž takž zvykne. Autor stále dokola opakuje ty samé věci, takže člověka donutí, aby si z knihy opravdu něco zapamatoval. Jestli to ale opravdu funguje, to zatím nevím :o)

Trochu mě mrzí absence ženských postav. Několik se jich tu sice mihne, ale v minimálním rozsahu.

Občas až příliš filozofující...Jediné zajímavé pasáže se týkají popisu vnitřního fungování sekty - ty jsou napsány opravdu zajímavě.