|
3
 1 |
|
 |
Zloděj kufrů85%Arnošt Lustig beletrie přidáno: 12.01.2009Ludvíček a Markétka. Jí je dvanáct a on je o dva roky starší. Ludvíček je čtvrtinový Žid a sirotek, přišel sem z dětského domova, zatímco Markétka přijela společně s rodiči a bratrem. Chlapec vykonává různé práce, přivydělává si jako nosič kufrů, zametá ulice, vozí mrtvé Především však kufry vykrádá vybírá si ty, které mohou být bohatých lidí, bere si, co se mu hodí nebo co potrebuje, co by mohl vyměnit. Markétka, která tohle chování nedovede vůbec pochopit, s ním později souohlasí. Abys přežila, musíš se přizpůsobit, musíš udělat cokoli.  Kde koupit knihu Zloděj kufrů? |
další knihy autora Arnošt Lustig
3 x Arnošt Lustig, 3x18 (80%), Bílé břízy, Bílé břízy na podzim (45%), Colette z Antverp, Colette, dívka z Antverp (88%), Démanty noci (85%), Deník sedmnáctileté Perly Sch. (84%), Deštivé poledne, Dita Saxová (81%), Dívka s jizvou (95%), Eseje, Esence, Hořká vůně mandlí (91%), Kamarádi (82%), Krásné zelené oči (76%), Láska a tělo (80%), Lea z Leeuwardenu (79%), Lea z Leeuwwardenu, Lovely Green Eyes, Miláček (70%), Modlitba / A Prayer, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (85%), Modrý den, Můj známý Vili Feld (60%), Nemáme na vybranou (48%), Nemilovaná (82%), Neslušné sny (89%), Nikoho neponížíš (78%), Noc a Naděje (86%), O ženách, Odpovědi (100%), Okamžiky s Otou Pavlem, Povídky, Propast (43%), Případ Marie Navarové (90%), Souhvězdí smutku (70%), Tanga z Hamburku (90%), Tanga, Dívka z Hamburku (90%), Tma a světlo světa, Tma nemá stín (88%), Velká trojka (91%), Zasvěcení (63%), Židovská trilogie
antikvariátŽádná nabídka k prodeji. Chcete knihu prodat? Přidejte novou nabídku!
Sháníte tento titul? Vložte novou poptávku!
Sháníte tu to knihu? Chcete ji prodat? Zaregistrujte se a vložte svůj inzerát!
komentáře a hodnocení knihy Zloděj kufrůAnnik (89%)
přidáno: 14.06.2009 - 21:52Román aforismů (Zloděj kufrů)
Je to docela zajímavá věc svou kompozicí a rozvíjením děje, ale samozřejmě taky citovým vyústěním a závěrečnou gradací, která ovšem jinak v celé knize (někdy až zoufale) chybí.
Román je prostě líčením jednotlivých situací a hlavně rozhovorů téměř čtrnáctiletého Ludvíčka Adlera s přáteli nebo se sebou samým v terezínském ghettu. Především s nově příchozí Markétkou Fisherovou a starým známým řezníkem Josefem Reinishem, jedno varle delší, odveden. Fascinovalo mě neustálé opakování přívlastků, které jsou přisouzeny jednotlivým postavám. Zvláště tedy Josef Reinish, řezník, jedno varle delší, odveden a Ludvíček Adler, der Vierteljude. Nakonec jsem usoudila, že jde o to, jak židovské ghetto a němečtí fašisti jednotlivé osobnosti zkrouhli na určitý nejvýznamnější rys, který nabyl na významu právě jen v dané situaci. Tím je jak "řezník", který je v ghettu přímo superhvězdou, tak der Vierteljude, což je asi jediná charakteristika Ludvíčka, kterou Němci berou v potaz.
A proč román aforismů? Celý ten text je poskládán z jednotlivých úvah o lásce a jejích různých podobách a především o morálce, její podstatě a smyslu v době války a bídného života v ghettu.
Ludvíček se přátelí s Markétkou a vypravěč spolu s ním rozvažuje, co je přátelství a co láska, jaký je mezi nimi vztah a o tom, jak věk rozhoduje o povaze vztahů mezi lidmi.
Ludvíček má podle mě tu nejlepší koncepci morálky: nekrade přátelům ani těm, kterým by zásadně ublížil. Vybírá jen bohaté kufry, bere chleba z pekárny a dělí se s blízkými. I Markétky myšlenka je ale silná: nesmíš krást, abys neshodil svou duši, abys zůstal pořád člověkem.
Závěr přichází zcela náhle. Mezi řečí, která plyne celým románem, Ludvíček řekne Markétce, že ho povolali do transportu na Východ. A na posledních asi 30 stranách dojde k celému tragickému zakončení i s prvním mladým polibkem a slibem věrnosti.
Brečela jsem, když se loučili a sami cítili slzy v očích, ale hlavně když vypravěč lhostejným, nepatetickým tónem mluvil o tom, jak Ludvíčkův transport šel hned po příjezdu do plynu a z Ludvíčka nezbylo nic než saze nad komíny Auschwitz-Birkenau.
Vypravěč předjímá po celou dobu z všeobecného hlediska osudy lidí z ghetta, často, ale jen v krátkých poznámkách a náznacích mluví o cyklonu B a smrti, která je všechny čeká. Jeho role ale není jinak zvýrazněna, stojí v pozadí jako jakýsi duch, jenž přesně pojmenuje myšlenky a pocity, které jeho postavy jen tuší a cítí.
Problém nedějovosti u mě ovlivnil hlavně to, že mi trvalo déle než normálně knížku přečíst, bavila mě, ale nevydržela jsem vždy číst najednou delší úsek. Až konec jsem přečetla naráz jedním dechem.
Je to docela zajímavá věc svou kompozicí a rozvíjením děje, ale samozřejmě taky citovým vyústěním a závěrečnou gradací, která ovšem jinak v celé knize (někdy až zoufale) chybí.
Román je prostě líčením jednotlivých situací a hlavně rozhovorů téměř čtrnáctiletého Ludvíčka Adlera s přáteli nebo se sebou samým v terezínském ghettu. Především s nově příchozí Markétkou Fisherovou a starým známým řezníkem Josefem Reinishem, jedno varle delší, odveden. Fascinovalo mě neustálé opakování přívlastků, které jsou přisouzeny jednotlivým postavám. Zvláště tedy Josef Reinish, řezník, jedno varle delší, odveden a Ludvíček Adler, der Vierteljude. Nakonec jsem usoudila, že jde o to, jak židovské ghetto a němečtí fašisti jednotlivé osobnosti zkrouhli na určitý nejvýznamnější rys, který nabyl na významu právě jen v dané situaci. Tím je jak "řezník", který je v ghettu přímo superhvězdou, tak der Vierteljude, což je asi jediná charakteristika Ludvíčka, kterou Němci berou v potaz.
A proč román aforismů? Celý ten text je poskládán z jednotlivých úvah o lásce a jejích různých podobách a především o morálce, její podstatě a smyslu v době války a bídného života v ghettu.
Ludvíček se přátelí s Markétkou a vypravěč spolu s ním rozvažuje, co je přátelství a co láska, jaký je mezi nimi vztah a o tom, jak věk rozhoduje o povaze vztahů mezi lidmi.
Ludvíček má podle mě tu nejlepší koncepci morálky: nekrade přátelům ani těm, kterým by zásadně ublížil. Vybírá jen bohaté kufry, bere chleba z pekárny a dělí se s blízkými. I Markétky myšlenka je ale silná: nesmíš krást, abys neshodil svou duši, abys zůstal pořád člověkem.
Závěr přichází zcela náhle. Mezi řečí, která plyne celým románem, Ludvíček řekne Markétce, že ho povolali do transportu na Východ. A na posledních asi 30 stranách dojde k celému tragickému zakončení i s prvním mladým polibkem a slibem věrnosti.
Brečela jsem, když se loučili a sami cítili slzy v očích, ale hlavně když vypravěč lhostejným, nepatetickým tónem mluvil o tom, jak Ludvíčkův transport šel hned po příjezdu do plynu a z Ludvíčka nezbylo nic než saze nad komíny Auschwitz-Birkenau.
Vypravěč předjímá po celou dobu z všeobecného hlediska osudy lidí z ghetta, často, ale jen v krátkých poznámkách a náznacích mluví o cyklonu B a smrti, která je všechny čeká. Jeho role ale není jinak zvýrazněna, stojí v pozadí jako jakýsi duch, jenž přesně pojmenuje myšlenky a pocity, které jeho postavy jen tuší a cítí.
Problém nedějovosti u mě ovlivnil hlavně to, že mi trvalo déle než normálně knížku přečíst, bavila mě, ale nevydržela jsem vždy číst najednou delší úsek. Až konec jsem přečetla naráz jedním dechem.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.