Králík se vrací

Po více než roce jsem se dostal k pokračování životního příběhu Králíka Angstroma. První díl mi v té době sice hodně pomohl, jelikož jsem se v příběhu mladého Králíka viděl, ovšem volné pokračování Králík se vrací rozhodně považuji za o třídu lepší dílo. Nevím jestli jde o deset let bohatší zkušenost autora nebo o mojí náladu, ale z druhého dílu se čtenář rozhodne u více dozví. Konec šedesátých let je fascinující dobou a jednou z nejdůležitějších etap lidstva, i když je tato doba záměrně opomíjená a podceňovaná. V zásadě se však v této době změnilo téměř všechno ve všech oblastech lidského lopotění. Proto rád čtu Philipa Rotha nebo spisovatele všech spisovatelů Kurta Vonneguta.
Právě romány Philipa Rotha mi kniha Králík se vrací připomíná. V knize je skvěle popsána změna myšlení lidí a výbuch sexuální revoluce, která ovlivnila svět snad stejně jako neutronová bomba. Narozdíl od Rotha však Updike o šedesátých letech vypráví aktuálně, nikoli retrospektivně. Celý příběh tak vyzní daleko více autenticky. Navíc příběh není vyprávěn intelektuálem, ale sazečem v tiskárně. Buranem, který nikdy neopustil svůj okres a své město jen zcela výjimečně. Jde tak o revoluci obyčejného člověka, což mě jako obyčejnému člověku dá daleko víc.
V pokračování Králíkovi trilogie se vlastně ukáže, že jeho chování v prvním díle bylo nadčasové. To, co prováděl, a od čeho ho všichni odrazovali, se na konci šedesátých let děje zcela normálně. Králík je však o deset let starší a nastalou změnu v chování většiny nechápe. Zajímavé je, že Harry je vlastně pořád stejný, avšak tím, že se mění doba, každý se na něj kouká jako na blázna. Připadá si, a já se mu nedivím, jako by se celý svět přes noc změnil. Večer označujete určité lidi slovem „negr“ a vše je v pořádku, avšak ráno jste za rasistu. Králík se tak chtě nechtě přizpůsobuje. A tady je právě největší devíza románu. U Králíka můžeme sledovat změnu od naprostého začátku. Z rozmetaného života mu nezbude skoro nic a tak začíná přemýšlet a znovu stavět. Čtenář si tak může vychutnat celou ničím neporušenou linku člověka z nuly zpátky do společnosti.
Knihu navíc ještě obohatily postavy Jill a Skeetra. První dokresluje pro mě dosud neznámí myšlenkový proces květinových „panských“ dětí na konci šedesátých let. Skeeter zase poodkryje historii Afroameričanů v USA a jejich současnost v šedesátých letech.
Abych pravdu řekl, nečekal jsem, že kniha bude lepší než Králíku utíkej, ovšem nemůžu jinak než uznat, že John Updike za deset let dozrál od dobrého spisovatele k excelentnímu vypravěči.