91
8 |
|
Lev Nikolajevič Tolstoj beletrie přidáno: 10.06.2007
Děj románu se odehrává ve 2. polovině 19. století a zachycuje osudy ruské šlechtičny Kareniny, která přijíždí z Petrohradu do Moskvy, aby zachránila rozpadající se manželství svého bratra. Anna se při své návštěvě setkává mimo jiné s mladou Kitty a jejím okouzlujícím nápadníkem Vronským. Vronského sokem v lásce je Tolstého alter-ego Konstantin Levin. I krátké setkání vdané Anny a Vronského na plese však vznítí vášeň lásky, která samozřejmě nemůže skončit jinak než tragicky... Kde koupit knihu Anna Karenina? |
další knihy autora Lev Nikolajevič Tolstoj
Dětství, Chlapectví a Jinošství (64%), Falešný kupon, Kozáci (50%), Kreutzerova sonáta (85%), Kreutznerova sonáta (100%), Kruh četby, Obnova pekla (60%), Rodinné štěstí (70%), Ruské povídky, Sevastopolské povídky, Statkářovo jitro a jiné povídky, Tři podoby lásky - kůže, Vojna a mír (94%), Vojna a mír Část první, Vzkříšení (83%)
antikvariát
Žádná nabídka k prodeji. Chcete knihu prodat? Přidejte novou nabídku!
Sháníte tento titul? Vložte novou poptávku!
Sháníte tu to knihu? Chcete ji prodat? Zaregistrujte se a vložte svůj inzerát!
komentáře a hodnocení knihy Anna Karenina
Redfern (99%)
přidáno: 11.06.2007 - 18:28
Anna Kareninová patří podle mého soudu mezi to nejlepší, co může světová beletrie nabídnout - jak by taky ne, když je autorem L. N. Tolstoj.
Sofia (70%)
přidáno: 23.05.2008 - 12:15
Pro mě zklamání a nuda, nedonutila jsem se to přečíst do konce...
ronny (95%)
přidáno: 14.05.2009 - 10:08
Jeden z nejlepších "velkých" románů. Tolstoj má nesporný vypravěčský talent, sice se vždycky do jeho knih musím nejprve začíst, ale pak to stojí za to.
tessa.c (88%)
přidáno: 05.04.2010 - 17:20
Kniha se mi líbila velmi, čekala jsem nudné pasáže, plné filozofie, psychologických a sociologických analýz , ale je naopak velmi vtipná, svižná a čtivá. Trochu mě zarazilo, že Anně, jakožto avizované hlavní hrdince, je věnováno v porovnání s jinými postavami poměrně málo prostoru, což je na druhou stranu dobře, protože je to spolu s Vronským jedna z nejméně sympatických postav:-)
fauxthum (100%)
přidáno: 09.04.2012 - 14:43
Pro mě bylo relevantní číst Annu Kareninu jako Bildungsroman Konstantina Dmitriče Levina (jehož Jiří Honzík v doslovu vydání z roku 1964 označuje jako autorovo alter-ego). Levin je jediná postava, která se v textu skutečně vnitřně vyvíjí, ne pouze reaguje na nově vzniklou situaci v rámci již uceleného a neměnného charakteru, jako de facto všichni ostatní. Anna Karenina, Vronskij, Levinův bratr, Oblonskij a ostatní jsou vždy poplatní vlastnímu vnitřnímu statutu quo a jako takoví by na konflikty, s nimiž se v románu setkali, reagovali vždy stejně. Levin prochází od začátku textu sérií výrazných proměn, jeho osobnost je otevřená a tvárná, je zrcadlem svého okolí, které introjikuje a nechává jej utvářet. Je smysluplně tvůrčí reflexí svého světa. Je idealistou, který chce měnit, ale měnit se zpětnou vazbou otázky-pochyby-pochopení. Proto odmítá na konci diskuzi se svým bratrem Sergejem Ivanovičem a Katavasovem, když si myslí, že zatímco oni jsou v brnění, on je nahý. Přes brnění jejich pevně utvořených intelektuálních konceptů nelze proniknout, zatímco jeho zpochybňující "živý" intelekt pevně propojený s emocionální složkou je natolik odlišný, že produktivní názorový konflikt není téměř možný. Zároveň mu jeho tvárnost dává jako jedinému možnost vysvobození z nesmyslnosti materiálního koloběhu života, pochopení a přijetí existence na iracionální rovině. Nedává mu "lásku" či "štěstí", ale možnost jejich dosažení.
Z tohoto hlediska není nesnadné "číst" samotnou Annu Kareninu jakožto symbol tehdejší ruské šlechty, která již dosáhla svého konečného stádia. Je za vrcholem svého vývoje a jelikož není schopna proměny, je odsouzena k vnitřní zkáze. Její uzavřený ideový systém ve vší své sofistikovanosti není konzistentní, je neschopen dostát svým tužbám a potřebám a tudíž se hroutí v hysterické reakci (Anna se svým vysokým intelektem a emocionálně i sociálně vyspělou osobností selhává a hroutí se). Anna - na rozdíl od Levina - nedokáže své šance na spasení využít. Takto podaný výklad jistě není všeobsáhlý a v jednotlivých bodech je snad příliš mechanický a zdaleka nevystihuje mnoharozměrnou genialitu Tolstého díla, ale tak už to s interpretacemi chodí... Proto nelze než doporučit číst, číst kriticky, číst v souladu sama sebe a s otevřenou myslí.
Á propos, Vronskij zdaleka není tak špatným a povrchním člověkem, jak je často vykládán - možná je v něm část Valmonta, který ještě nedošel na mez "nebezpečných známostí".
Z tohoto hlediska není nesnadné "číst" samotnou Annu Kareninu jakožto symbol tehdejší ruské šlechty, která již dosáhla svého konečného stádia. Je za vrcholem svého vývoje a jelikož není schopna proměny, je odsouzena k vnitřní zkáze. Její uzavřený ideový systém ve vší své sofistikovanosti není konzistentní, je neschopen dostát svým tužbám a potřebám a tudíž se hroutí v hysterické reakci (Anna se svým vysokým intelektem a emocionálně i sociálně vyspělou osobností selhává a hroutí se). Anna - na rozdíl od Levina - nedokáže své šance na spasení využít. Takto podaný výklad jistě není všeobsáhlý a v jednotlivých bodech je snad příliš mechanický a zdaleka nevystihuje mnoharozměrnou genialitu Tolstého díla, ale tak už to s interpretacemi chodí... Proto nelze než doporučit číst, číst kriticky, číst v souladu sama sebe a s otevřenou myslí.
Á propos, Vronskij zdaleka není tak špatným a povrchním člověkem, jak je často vykládán - možná je v něm část Valmonta, který ještě nedošel na mez "nebezpečných známostí".
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.