329
12 |
|
Kytice85%Karel Jaromír Erben poezie, divadlo, drama přidáno: 14.10.2006
Sbírka třinácti českých básní na motivy lidových balad. Boj člověka s přírodou, víra v nadpřirozené síly, motiv viny a trestu, vztah matky a dítěte... Nejznámější sbírka baladických básní, kterou Karel Jaromír Erben začal psát již jako student. Balady inspirované slovanskými i jinými pověstmi se vyznačují dějově dramatickým spádem, zatímco prostředí je vykresleno stručně, popisně... Kde koupit knihu Kytice? Odkazy: film 1 na csfd.cz
|
další knihy autora Karel Jaromír Erben
České pohádky (93%), Kytice - komiks (67%), Kytice + CD, Kytice z pověstí národních (90%), Mateřídouška vlasti naší milé: Výbor z říkadel a pohádek (100%), Moje pohádky, Pohádková kytice (82%), Pohádky (92%), Pohádky děda Vševěda (87%), Poklad (93%), Pták Ohnivák a liška Ryška (78%), Říkej si a hraj (96%), Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských (80%), Zlatovláska a jiné pohádky (89%)
antikvariát
Žádná nabídka k prodeji. Chcete knihu prodat? Přidejte novou nabídku!
Sháníte tento titul? Vložte novou poptávku!
Sháníte tu to knihu? Chcete ji prodat? Zaregistrujte se a vložte svůj inzerát!
komentáře a hodnocení knihy Kytice
gaff (95%)
přidáno: 21.11.2006 - 07:11
Kytice nemá obdoby.. tyhle balady mi prostě přirostly k srdci. Ta atmosféra.. Nemám moc rád poezii, ale tohle je fakt paráda..
Sofia (95%)
přidáno: 21.05.2008 - 20:15
Kytici jsem přišla na chuť až v dospělosti, líbilo se mi filmové zpracování.
stalker (100%)
přidáno: 04.11.2008 - 09:43
Vždy, když jdu v noci okolo hřbitova, trochu mě mrazí, právě díky básni Svatební košile, představuju si, jak právě mně před očima budou skákat přes zeď, ona a její umrlec:-)...a psi vyjí, vyjí divnou věc....
Archeix (100%)
přidáno: 25.01.2010 - 19:08
Ve škole se tradičně vykládá, že balady jsou parafrázemi, ohlasy lidové poezie a pojednávají o provinění člověka, který chce zasáhnout do řádu přírody či do svého osudu, a následném trestu, jímž je smrt, není-li vina vykoupena pokáním. Výsledkem je, že se s Erbenem spíše míjíme a nerozumíme tomu, co nám balady sdělují. Vždyť o jaká „provinění“ jde? V Polednici matka nedá nesnesitelnému dítěti na zadek, jen se ho snaží zastrašit hrozbou a je „potrestána“ tím, že ho zadusí. Dítě matku zlobilo, je „potrestáno“ smrtí. V Dceřině kletbě zbožná matka příliš milovala svou dceru a vychovávala ji, jak nejlépe uměla; je „potrestána“ tím, že ji dcera prokleje. Ve Svatební košili zbožné dívce zemře matka, otec, sestra a bratr, její milý se po třech letech nevrací a ona si v zoufalosti uleví prosbou, ať jí Panna Maria zkrátí život, jestli se vrátit její milý nemá. Tak se vrátí! V Pokladu se zbožná matka po šťastném nálezu, který si těžko může vyložit jinak než jako boží dar, rozumně snaží dítě na další léta zabezpečit. A málem o něj za to přijde! V baladách zkrátka lidové hrdiny, kteří se vesměs chovají, jak nejlépe dokážou, zasáhne jako blesk z čistého nebe nějaký drastický, hrůzný zážitek, nemající se spravedlností nic společného, a záleží jen na okolnostech, jestli zážitek neskončí smrtí. (V Polednici mimochodem matka nedostala čas prosit boha o pomoc, v Dceřině kletbě taky ne, nesouvisí tedy dobrý konec jen s pokáním. Ostatně: proč vrah Záhoř ten čas – roky – na pokání dostal?)
Co balady sdělují, je nejlépe patrné na Záhořově loži, básni polemizující s Májem. Máchův poutník prochází bezcílně zemí a propadá beznaději; Erbenův má cíl a víru: jeho příběh říká ano, osud si se životem člověka dělá, co chce, ale člověk má možnost uvěřit a vírou beznaděj překonat, překonat lhostejnost osudu. Důležitá je modlitba a pokání bez ohledu na velikost či existenci viny.
V básni Věštkyně úvod tuto interpretaci osudu podtrhuje. Následná vidění věštkyně ukazují, že totéž dělá osud národu, že je to přirozené a je třeba ne si neustále stěžovat a jen vzpomínat na staré slavné činy, ale navázat na ně, pochopit, jak to na tom světě chodí. „S nadějí nic se nenoste, / leč nad tím břichem vřelé srdce znova / a pravá hlava naroste!“
Jak je řečeno v úvodní básni Kytice, ve sbírce jde o to obnažit duši (ducha) vlasti, tj. to, co nám naše pověsti říkají. Nelze tedy Erbenovy balady přirovnat k ohlasové tvorbě Čelakovského nebo Máchy. Nejblíže mají překvapivě k Pánovi prstenů, který obdobně ukazuje, jak v symbióze s dávnými příběhy žít.
Co balady sdělují, je nejlépe patrné na Záhořově loži, básni polemizující s Májem. Máchův poutník prochází bezcílně zemí a propadá beznaději; Erbenův má cíl a víru: jeho příběh říká ano, osud si se životem člověka dělá, co chce, ale člověk má možnost uvěřit a vírou beznaděj překonat, překonat lhostejnost osudu. Důležitá je modlitba a pokání bez ohledu na velikost či existenci viny.
V básni Věštkyně úvod tuto interpretaci osudu podtrhuje. Následná vidění věštkyně ukazují, že totéž dělá osud národu, že je to přirozené a je třeba ne si neustále stěžovat a jen vzpomínat na staré slavné činy, ale navázat na ně, pochopit, jak to na tom světě chodí. „S nadějí nic se nenoste, / leč nad tím břichem vřelé srdce znova / a pravá hlava naroste!“
Jak je řečeno v úvodní básni Kytice, ve sbírce jde o to obnažit duši (ducha) vlasti, tj. to, co nám naše pověsti říkají. Nelze tedy Erbenovy balady přirovnat k ohlasové tvorbě Čelakovského nebo Máchy. Nejblíže mají překvapivě k Pánovi prstenů, který obdobně ukazuje, jak v symbióze s dávnými příběhy žít.
petricka2 (100%)
přidáno: 21.05.2010 - 21:19
Musím říct, že nejsem přívrženec poezie a toto je opravdu jedna z mála poetických knih, která se mi líbí. Opravdu se mi líbí...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.