Jedna z mála Lanczovek, u které si pamatuji o čem byla, protože většinou mám problém, i když mi to někdo převypráví vzpomenout si, že bych to kdy četla.

Lanczovek jsem přečetla dobrých třicet, když jsem byla mladší, takže prakticky všechny z té ranější tvorby a všechny mají jedno společné - jsou na jedno brdo, ale dobře se čtou. :) Všechny kromě téhle - to byla moje srdcovka, četla jsem ji snad desetkrát. I druhý díl je dobrej.

Jj taky nám to kolovalo pod lavicema na střední. :)) Jediná knížka kterou s radostí četli i ti, co obvykle nečtou. :) Co se týče Wildeova autorství tak mám pocit, že v předmluvě u toho českého vydání je i napsáno, že se neví, jestli to opravdu napsal...nebo ne?

Čteno v aj a strašně mě to bavilo, navíc psáno jednoduše.