Poháněna morbidní zvědavostí, jsem se rozhodla přečíst tento opus, minimálně proto, abych věděla, čím se momentálně mohutně opovrhuje. A má vnitřní bohyně po přečtení pláče (čtenáři vědí). Nemuselo by se jednat o takovou otravu (kniha nikterak nevybočuje z jiných tohoto žánru, a to ani díky pornografickému obsahu, koneckonců dnes je sex prakticky všude – vážně to někoho šokuje?), kdyby byla napsána lépe, a ne jako článek z webovek pro ženy. A také nebýt iritujících hlavních hrdinů. Ten chlap má snad všechno – od složitého dětství až po vrtulník. Jediné čím se liší od prince z Pohádkova, je jeho sbírka bičíků. Samozřejmě, že od románu pro ženy nikdo nečeká realitu, ale všechno má své meze. A hlavní hrdinka je sebepodceňující fňukna, jejíž inteligenci má očividně dokazovat fakt, že čte britské klasiky. To jako vážně? Možná, kdyby na tom autorka trochu zapracovala a zkrátila to (na co trilogie?) mohlo by se jednat o celkem slušnou oddechovku. Myslím, že vydavatelství mělo seknout bičíkem jí a nechat text doladit. Nebýt takového PR, tak celý náklad dávno leží na hřbitově zapomenutých knih.

Nuda, vydržela jsem jen kvůli tomu, že jsem tuto knihu měla na dovolené a nic jiného jsem si sebou nevzala. Příště pana V. už nikam netahám.

Milostný příběh, který má hlavu a patu byl nalezen! A ke všemu se dobře čte, psychologie postav je propracovaná, příběh zajímavý a Joannino oblíbené střídání vypravěčů miluji!

Nedočetla jsem. Promiň Sophie, ale tentokrát to nevyšlo…

Hanebné plýtvání papírem.

Stín větru byl tak dlouho vychvalován až ztratil své bezprostřední kouzlo. O to víc zafungovala zafónovská magie v Andělské hře. Tajemství, kousavý humor hlavního hrdiny, Barcelona, dům ze kterého naskakuje husí kůže, co dodat? Vše sedí, vše tam patří. Ale nejkrásnější součástí Zafónových děl je jeho samozřejmá úcta ke knihám. Když o nich píše, tak mám pocit jakoby mi mluvil z duše. Takže vzhůru do Zafónova světa milí čtenáři!

Hodnotím vše najednou, je zbytečné vyjadřovat se ke každému zvlášť. Autorka má jediné štěstí, že tu absenci jakéhokoli děje umí podat celkem čtivě. Osobně mám ráda piplání ve vnitřním světě postav, ale tady toho bylo až moc a paradoxně vývoj charakterů nikde. Bella je esence klišé o hlavních hrdinkách (krásná, chytrá, miluje dva muže najednou, bla bla) a ke všemu hysterka (já být Edvardem, tak jí to hrdlo prokousnu, co to mělo být s tou svatbou? A vztekání kvůli novému šatníku? Náctiletá holka? To jako fakt?). Když to shrnu, tak knihy se celkem dobře čtou, ale mozek doporučuji odkládat na poličku. Dočetla jsem hlavně protože nesnáším nedočtené série a na rozdíl od čtenářky výše doufám, že další díl už nebude.

Nesympatické ilustrace, neskutečně nesympatické. Souhlasím s Taurusem. Něco takového si opravdu může dovolit jen zavedený autor. Dávám 50% a to jen kvůli tomu, že to patří k Zeměploše, pro kterou mám slabost.

Doporučuji jen pokud máte znalosti o situaci z 1. sv. války (tím nemyslím, že na konci byla vyhlášena republika), jinak to asi nemá smysl číst i když jsou v poznámkách vysvětlivky. Jsou to deníkové záznamy takže je to Tobolkovo subjektivní hodnocení situace, ale rozhodně užitečné. Např. hodně podrobně probírá proces s Kramářem a spol., kterého se i účastnil jako svědek. Mimochodem právě na Kramáře má celkem spadeno, občas je to i celkem vtipné.