Tuto knížečku v naší knihovně nedávno objevila vnučka. Mám ji po své babičce (vyšla v r.1930) a je v salátovém vydání a jako kluk jsem ji miloval. Všechny černobílé obrázky jsem v knížce kdysi vybarvil. Když jsem pohádky znovu pročítal, úplně se mi vybavovala intonace s jakou mi pohádky kdysi čítala maminka. Přestože paní Němcová nepatří mezi mé oblíbené autorky, tak její pohádky se mi líbí.

Tato kniha mě dost zklamala. Zdlouhavý úvod, kde autor z hlavního hrdiny dělá úplného nýmanda a lůzra, který, v rozporu s předkládanou charakteristikou, přistupuje k řešení problémů téměř inteligentně. Asi to je způsob humoru, který mě míjí. Trochu víc mě kniha zaujala vstupem strýce Oscara, ale závěr, který měl nádech nedořešení a náhodnosti, mě opět zklamal.

První dva díly série (Pilíře země a Na věky věků) se mi líbily mnohem víc. Vztahy mezi lidma mi zde přišly takové nedotažené, něco mi na nich chybělo. I různé situace měly v prních dílech větší jiskru a napětí, taková bitva s Armadou mi připadala, jako by někdo sledoval nepovedené přdstavení amatérského divadla. Ne že by se mi kniha nelíbila, ale čekal jsem víc.

Kniha je v podstatě tvořena řadou chronologicky řazených příběhů, ve kterých je nádherně popisována provensálská příroda, chlapecké hry,přátelství a jeho vývoj a proměny v běhu času, ale bohužel téměř každý příběh je vždy o něco delší, než aby udržel mou koncentraci a já tak někdy musel přeskakovat řádky či odstavce abych se nenudil. Nedělám to rád.

V poměrně krátkém časovém rozpětí jsem přečetl všech 5 dílů série Kočovná nevěstka od Iny Lorenzové. Jsou napsány velmi čtivě. V románové podobě přinášejí informace z první poloviny 15.století. jak jsem je neznal – z německého pohledu. Jak už to ale u delších sérií bývá, postupně se vyčerpává invence autora a situace se v trochu obměněné podobě opakují. Poslední díl taky největší měrou postoupil od historického románu k červené knihovně. Přesto jsem jej pro už zmíněnou čtivost dočetl rád.

Napětí je velmi dobře dávkováno, takže se člověk nemůže od knihy odtrhnout, ale jen do půlky.Pak už to začíná být čím dál tím víc stejné. Navíc mi moc nesedí to propojení okultismu a historického románu. Když nevíme jak dál, objeví se nějaký duch či jasnovidka a je vyřešeno. Víc by mi hovělo, kdyby to byl román čistě historický. A takové náhodnosti: kde vzal Titus peníze na nejdražší jasnovidku a na podplácení kdekoho při svém pátrání, když už v Římě neměl nic,otec mu nepůjčil ani měďák a musel tajně žebrat u matky. A Dan? Ten byl schopen překonat jakýkoli zámek a když už nevěděl jak, tak někdo zapomněl klíče ve dveřích. A navíc hrozná jazyková úprava. Četl jsem výtisk z vydavatelství Brána z r.2008. Na mnoha místech chyběly předložky nebo spojky, jinde nadbývaly a sem tam chybělo i sloveso, i když jen dvouhláskové "je". Tuhle autorku asi do zapomenutí vynechám.

Kniha začíná jako velmi dobrý historický román, ale od druhé poloviny se stává spíš duchařinou a pro mě ztrácí punc historického románu i když chápu, že v dané době mohli někteří lidé určité nejasnosti takto chápat, ale vadilo mi to. Od poloviny jsem se těšil, že už knížka skončí.

Velmi čtivé dějiny postupného vzniku státu Izrael a okolností, které tomu předcházely v 19. a 20.století. Příběhy jsem už četl i lepší, ale ta spousta, pro mě nových, informací mu u mě hodnocení zvyšuje. Popis rozdílů mezi izraelskými a arabskými osadami při příchodu nových osadníků se mi prolínal s televizními záběry s izraelských a arabských oblastí Izraele a naznačoval, proč je asi mezi nimi takový rozdíl. Chápu, že kniha asi nebude patřit do zlatého fondu světové literatury Poláků, Britů ani Arabů, ale mě se líbila.

Poměrně zajímavá kniha z prostředí, které běžnému člověku není moc známé. Ale že bych z ní byl nějak moc nadšený, tak to zas ne. A úplně zbytečné mi zde přišlo vystoupení plk.Hnaníčka, který (jak bylo naznačeno s někým vysoce postaveným za zády) měl narušit či zhatit vyšetřování a stejně ho ani v nejmenším neovlivnil. A navíc když v závěru byly k dispozici zdroje, které mohly mnohé objasnit, nechal autor pana Hnáníčka a jeho motivy bez vysvětlení.

O třídu lepší než Vladař, kterého jsem četl asi před měsícem. Jako detektivka docela podařené, dobře a drsně vylíčené dobové prostředí a jen samé smutné osobní příběhy.